Manifestace vs. strategie: proč je to falešné dilema

Vítám vás u prvního článku tématu, který jsem nedávno otevřela -

Černobílý svět.

Mám pocit, že žijeme v době, kdy se od nás očekává, že si musíme vybrat.
Buď jsi ta, co manifestuje, důvěřuje vesmíru a jede na vlně flow.
Nebo jsi ta, co plánuje, strukturuje, analyzuje a jede podle strategie.

Nejhorší na tom je to, že jedna strana o té druhé smýšlí buď jako o naprosté “blbce”:) a nebo jako o “někom, kdo ještě neprozřel”. :)

A přitom… co když ani jedna cesta sama o sobě nestačí?

Slovo manifestace je dnes všude.
Na sociálních sítích, v kurzech, v citátech o energii a hojnosti.
Ale často se z něj stává karikatura.
Jako by stačilo si něco přát a ono to přijde.

Na druhou stranu mi připadá, že ještě více je všude anti-manifestace. Většinou podnikatelky, které se snaží prosadit tím, že proti manifestaci budou útočit. :)

Na druhé straně je strategie. Já jako absolventka ekonomické školy, s mamkou matematičkou a otcem technickým inženýrem, bych asi měla být spíše tábor racionalita. Jenže ani to není tak jednoznačné.

Sama jsem v minulosti byla svědkem moci manifestace, a hlavně nepřítomnosti manifestace a viděla jsem ty obrovské rozdíly ve výsledku. Těžko říct, jak to vlastně funguje, myslím, že na tomto světě to neví nikdo a ani já sama netuším, zda nám byla dána moc ovlivňovat realitu i jinak než způsobem, jak se k ní postavíme…

…nebo, což je o to zajímavější… je všechno dané a tudíž i manifestace funguje jen tomu, komu to bylo předurčeno. :) To se asi nikdy nedozvíme. Ale pokud to někomu funguje, a já vím, že ano, sama ji v podnikání velmi používám, pak tam ta síla rozhodně je.

Jenže mnoho lidí si pod manifestací představují trochu něco jiného, než to ve skutečnosti je. Skutečná manifestace není o přáních,
ale o naladění na frekvenci, která odpovídá našim krokům.
Je o tom, že nejdřív uvěříš, že je to možné —
a pak konáš tak, jako by to už bylo realitou.

Manifestace bez akce je jen snění.
Ale akce bez víry je prázdná.

Co ale tedy ta strategie?

Plány, cíle, to-do listy.
Dávají nám “pocit” jistoty, že víme, kam jdeme.

Ale, když se upoutáme pouze na strategii
může se z podnikání vytratit duše.
Tvorba se stane výkonem.

A my se najednou cítíme vyčerpané, i když děláme „všechno správně.“

Strategie sama o sobě nefunguje,
pokud není napojená na smysl, víru a energii, která ji pohání.

Manifestace sama bez akce též nefunguje.

Často se cítím, jako bych stála mezi dvěma světy.
Na jedné straně duchovní svět manifestace — víra, že život má svůj rytmus, že vše přichází ve správný čas.
Na druhé straně svět byznysu — plánování, marketing, analýzy a často bohužel i osobní útoky těch, kdo věří pouze na racionalitu.

A čím víc let tvořím, tím jasněji vidím,
že pravda není ani na jedné straně.

Když jedu jen na víru, ztrácím strukturu.
Když jedu jen na strategii, ztrácím sebe.

Život ani podnikání nejsou černobílé.
A právě v té šedé zóně mezi nimi vzniká magie.

Je to místo, kde strategie drží prostor,
aby manifestace mohla dýchat.
Kde racionální plán chrání intuitivní nápad.
Kde hlava a srdce netahají za opačné konce,
ale tančí spolu.

moje cesta

Když jsem začínala podnikat,
měla jsem pocit, že si musím vybrat —
buď budu ta „spirituální“, nebo „strategická“.
Ale dnes už vím, že obojí je moje.
A že právě jejich kombinace tvoří můj styl.

Manifestace mi dává důvěru,
že i když nevidím celý plán, všechno se děje pro mě.

A že přichází chvíle, kdy tuto důvěru a nadhled sakra potřebuji, abych se nepoložila…

Chceš konkrétní příklad?
Na začátku svého podnikání jsem měla prostě strach. Nevěřila jsem si, nevěřila jsem trhu. Neměla jsem zkušenosti. Nikoho jsem neznala. Neměla jsem techniku ani počítač. :)
Pokud mám být upřímná, byla jsem úplně po… strachy. :) Paralyzovala jsem samu sebe a dlouho mi trvalo, než jsem byla schopná se pohnout kupředu. To, co mi skutečně pomohlo, nebyla nějaká strategie, ty jsem znala a přesto jsem nevěřila, že dokážu něco změnit, že dokážu uspět, že dokáži svému muži, že jsem schopná uživit se na mateřské. že to, co jsem si vysnila, není nesmysl. Jediný, kdo v to věřil, byla moje sestra. Dokonce moje maminka se mě ptala, jestli to myslím vážně. I ona měla strach.

A já jsem začala manifestovat, představila jsem si sama sebe jako tu úspěšnou ženu, která již vede své miliónové podnikání. (Do té doby jsem měla příjem nula nula nic. :) ) Já…vrozený negativista jsem horkotěžko přepisovala své vzorce myšlení, dávala jsem si tam neustále tu důvěru a radost z výsledku. A světe div se, přišel velký vnitřní mír a s ním…úspěch, který nikdo nechápal. Nechápala to mentorka, nechápala to reklamní expertka (toto prý nikdy neviděla), nechápal to můj muž…

Věci se prostě začaly hýbat, když jsem jim sama nebránila.

Do roka jsem měla svůj první milion.

Jenže manifestace bez příslušných kroků je k ničemu.

To, co mi dává kroky, díky kterým se sen skutečně pohne kupředu je strategie.

A že se to sakra hýbe. :)

A toto spojení – víry a činů – je nakonec to, co mě vede.

Možná i ty někdy cítíš tlak, že se musíš zařadit.
Že si musíš vybrat jednu pravdu.
Ale svět není černobílý.
A ani ty nejsi.

Tvoje síla je v tom, že umíš být v obou světech najednou.
Že dokážeš plánovat s otevřeným srdcem.
A věřit s nohama pevně na zemi.

Pokud i ty sama cítíš, že bys ráda na své cestě šla s někým, kdo tě povede k té tvé pravdě, pojď se mnou v některých z mých programů a dotáhni své sny do reality.

Nauč se tvořit vzory a nebo dokonce pojď vzít své ilustrace či kresby a začni se živit svým uměním, založ si podnikání snů. Není čas čekat na “někdy”.