Jako bych nikdy nekreslila…

Dnes tu sedím a tvořím novou tapetou… a mám zvláštní pocit.

Proboha, jak to mám namalovat, jak to vytvořit? 

Přede mnou se rozprostírá bílé plátno Ipadu a já se cítím, jako bych se vrátila úplně na začátek.

Není to pro mě úplně příjemné, ale chci hrát fér a ukázat ti svou nahou skutečnost :), aby ses nebála a viděla, že často ty začátky vůbec nejsou “hezké”…

Ano, i takto vypadají mé první brainstormingy, alias čmáranice :) Nevypadá to, ale často z toho časem vznikne něco pěkného. :)

Jako bych nikdy nekreslila.

A možná to znáš i ty, pokud teprve začínáš a tvůj vysněný vzor ti připadá asi tak daleko jako cesta na měsíc...

Já jsem se rozhodla vytvořit tuto novou tapetu...už loni...jenže skrz hory práce a později vlastně i strach, že už to nedokážu, jsem se totálně zasekla. 

A úplně živě se mi u toho vybavila jedna situace.
Ten úplně první moment, kdy jsem seděla nad papírem a chtěla něco vytvořit.

Pamatuju si, co mi běželo hlavou:
Co když mi to nepůjde?
Co když to bude vypadat hrozně?
Co když vlastně vůbec nevím, co dělám?

A pak jsem začala… a přesně to se stalo. :D

Všechno vypadalo jinak, než jsem si představovala. Tak nějak divně. Nepřesně. Docela ošklivě :).

A víš co?
Tento pocit se občas vrací i dnes.

Jen má trochu jinou podobu.
Dneska už to není o tom, že nevím vůbec nic.
Ale o tom, že na sebe mám mnohem větší nároky. Že přesně vím, jak by to mělo vypadat… a o to víc mě štve, že to tak nevypadá.

Možná to znáš taky.

Ten moment mezi tím, co vidíš v hlavě… a tím, co se ti daří dostat ven.

Já už ale dneska vím jednu důležitou věc.
Tento pocit neznamená, že jsi zpátky na začátku.

Znamená, že jsi v procesu.

Že se to zrovna „ladí“.
Že ruka ještě nestíhá to, co cítíš uvnitř.

A když u toho zůstaneš…tak se to zlomí.

Najednou se objeví ten moment, kdy to přestaneš tlačit.
Kdy se jen napojíš a necháš věci vznikat.

A já mám v těch chvílích pocit, jako by všechno ztichlo. Jako bych se napojila někam výš...
Jako by moje hlava na chvíli odešla — a zůstalo jen to tvoření...jako samostatná bytost...

Odměnou je nejenom vzor, se kterým jsem konečně spokojená, ale hlavně ten krásný, meditativní pocit, 

kdy všechny problémy zmizí a já se cítím, jako by má duše plavala někde ve vzduchoprázdnu a tetelila se blahem. :)

Takže pokud jsi někde na začátku nebo jako já znovu začínáš...

...nelekej se toho, že si sedneš k papíru a ono to nejde...

...protože toto je normální stav, který když překonáš, čeká na tebe něco krásného. 

Mám chuť napsat...věř mi...ale mnohem raději bych ti napsala....vůbec mi nevěř...vůbec o tom nepřemýšlej, protože toto je musí zažít. 

Tak pojď vezmi štětec, fixy nebo ipad a ponoř se do tvorby, a až potkáš ten moment, kdy to budeš chtít vzdát s tím, že to nefunguje, vzpomeň si na mě a pokračuj a pokračuj a více se ponoř. 

A pokud už nemůžeš, dej si odstup hodinu, den, ale ne o moc víc, protože pak už by začala úřadovat hlava a nemusela by tě pustit zpět. :)

A napiš mi, zda tento pocit znáš a nebo ještě lépe, zda jsi ho překonala. 

Chceš jít se mnou dál a připojit se ke skupince mých studentek, které navrhují překrásné osobité vzory?

Můžeš třeba v kurzu Tajemství tvého osobního styluzde.

Nebo v mém ikonickém kurzu Tajemství tvorby vzorůzde 

- pozor již brzy budu pořádat webinář v jeho rámci bude kurz za sníženou cenu! Tak buď připravena :)

A nebo prostě koukni, co nabízím zdarma zde. (Na stránce až dole a pak ještě níž :) )

Loučím se a těším se zase příště!